Autorská djembé, rámové šamanské bubny s paličkou a didgeridoo z českých materiálů
Věrka a Václav Martincovi Břístev - Výrobci přírodních hudebních nástrojů výhradně z českých materiálů v muzikoterapeutické kvalitě
„Umění je být na cestě“
Svůj první buben jsem vyrobil v roce 1994. Slyšel jsem zvuk djembé a natolik mi učaroval, že jsem se hned pustil do výroby. Při dlabání těla bubnu z jabloňového dřeva jsem se vážně zranil, prosekl jsem si šlachy na levé dlani a musel si nechat ruku dvakrát operovat, ale ihned po rekonvalescenci jsem se pustil znovu do práce. Nemohl jsem se dočkat, až si na buben zahraju. Povedlo se, zvuk hotového bubnu se líbil nejen mně, ale i kamarádům u ohně, a tak po velkém přemlouvání mé první djembé putovalo ke svému novému majiteli a já se musel pustit do výroby dalšího. Situace se opakovala ještě několikrát a najednou jsem zjistil, že více než hraní se věnuji samotné výrobě. Experimentoval jsem s materiály, vychytával zpracovávání kůží, záměrně jsem nehledal vzory, ale spoléhal jsem na svou intuici a nechával se vést Přírodou. Zkoušel jsem pro sebe vyrobit i jiné nástroje (didgeridoo, rámový šamanský buben s paličkou, velké bubny, různá chrastidla), na všechny jsem si vždy dosytosti zahrál, ale přeci jen samotné tvoření nových nástrojů mne uspokojovalo nejvíce.
V roce 1998 jsem byl pozván na workshop pro pedagogy pořádaný občanským sdružením „PAU-Přátelé angažovaného učení“. Setkal jsem se s milými a otevřenými lidmi, kteří věděli jak využít mé přírodní hudební nástroje při práci s dětmi. Navázal jsem spolupráci se školami, vyřídil si Živnostenský list a rozhodl jsem se výrobě věnovat na plný úvazek. Dál jsem si vypracovával svůj autorský styl, který jsem podřizoval především výslednému zvuku svých nástrojů. Na prvním místě pro mne byla vždy kvalita materiálů (dřevo, kůže, lak, provázky), protože to samozřejmě zvuk nástroje ovlivňuje především. Celkově jsem kvalitu vždy upřednostňoval před kvantitou. Materiály jsem používal výhradně ze svého nejbližšího okolí, při práci se dřevem i s kůží jsem respektoval přírodní zákonitosti, zachovával jsem ruční zpracování všech svých hudebních nástrojů. Poznával jsem, že na výsledný zvuk mají vliv změny ve výšce, průměru nebo tloušťce stěny nástrojů. Postupem času jsem se ovšem hlavně naučil, že výroba bubnu nejde zautomatizovat, udělat z ní pouhé řemeslo, ale že je to svým způsobem umění a složitý tvůrčí proces. Při výrobě všech přírodních hudebních nástrojů jsou důležité i takové detaily jako celkové naladění tvůrce a pozitivní přístup k práci, což jsem si později ověřil při vedení kurzů „Vyrob si svůj buben!“.
V roce 2001 se seznámil s mými přírodními hudebními nástroji PaedDr. Lubomír Holzer. Líbil se mu můj přístup k tvorbě, volba materiálů i způsob života a tak začala naše dlouholetá spolupráce. Během ní jsem pro něj vyrobil mnoho nástrojů, které pomáhají v různých zařízeních specializujících se na péči o lidi s mentálním či jiným zdravotním postižením. Viděl jsem, jak jim mé nástroje přinášejí radost, pomáhají v komunikaci a obohacují jejich životy. Vnímám také záslužnou práci muzikoterapeutů a rád pomáhám, tak jak umím. Nadále jim poskytuji prověřené hudební nástroje v muzikoterapeutické kvalitě, se stálou kvalitou provedení a se stálou zvukovou kvalitou. Seznam zařízení, která využívají naše přírodní hudební nástroje, přikládám níže. Nyní zmíním např. Univerzitu Palackého v Olomouci (sada dvaceti djembé a dvaceti šamanských bubnů pro výuku budoucích muzikoterapeutů), ovšem každá zakázka je mi povzbuzením do další práce a dělá mi radost. Vzhledem k úzkému odbornému zaměření při výrobě nástrojů pro muzikoterapeutické účely, jsem v roce 2013 přivítal možnost stát se členem Muzikoterapeutické asociace České republiky (CZMTA) a aktivně se účastnit akcí sekce Celostní muzikoterapie.
Můj profesní život je úzce svázán s mým životem soukromým. Již na začátku bylo hraní na buben a jiné přírodní hudební nástroje koníčkem mým i mé budoucí ženy Věrky. Spojovala nás také láska k přírodě, takže jsme se rozhodli odstěhovat se do malé vesničky uprostřed lesů a žít venkovský život se všemi klady i zápory, které přináší. Díky této změně jsme ovšem mohli naplno žít, naplno tvořit a dělat to, co nás baví. Umožnilo nám to také získat dlouholeté obchodní přátele, bez kterých bychom si nemohli vybírat ten správný materiál pro výrobu nástrojů. Zvláště si ceníme podpory místních farmářů a správců lesa. V roce 1996 se nám narodil první syn a v roce 1999 jsme přijali do své rodiny miminko z dětského domova a stali se pěstouny. S oběma dětmi, s domem a zahradou, se zvířaty všeho druhu, spoustou radostí i strastí čas plynul velmi rychle. Celou dobu mne Věrka podporovala v mém podnikání, které jsem dělal s jasným záměrem, a nevěnovala se pouze nezbytné administrativě, ale podílela se i na samotné výrobě nástrojů. V roce 2007 již plně převzala odpovědnost za výrobu šamanských bubnů a také iniciovala rozvinutí naší práce o vedení kurzů „Vyrob si svůj buben!“, ve kterých jsme zúročili své zkušenosti s tvorbou přírodních hudebních nástrojů z českých materiálů. Setkávání se při výrobě bubnů je pro nás další obohacující zkušeností.
Naše práce nás těší, a i když není lehká, jsme rádi za cestu, kterou jsme si vybrali. Vytvářením přírodních hudebních nástrojů chceme hlavně přinášet radost a poznání a doufáme, že to se daří a bude dařit i nadále.
Václav Martinec, Břístev, dne 10.10.2013 (zapsala Věrka Martincová ), www.bubinky.cz